Počátky tenisu v Hořicích

První pískový dvorec byl postaven „Spolkem pro pěstování her“ v prostoru za poštou v roce 1905. Hlavním iniciátorem celé akce byl učitel Jan Kyselo. Tenisové míče a rakety byly tehdy dovezeny z Anglie. Podle jiného materiálu vznikl tenisový kroužek asi v letech 1905 na klubovním hřišti, na bývalém kluzišti na Habru, v místech mezi zelinářskými zahradami a městskou otevřenou stokou. Hřiště tehdá patřilo sportovnímu klubu v Hořicích a tenisový kurt zde byl až do roku 1909. Píše se, že tenis si mohlo dopřát jen málo vyvolených předních hořických rodin.

 

Hříšte v Hořicích.

Založení tenisového klubu

V roce 1910 zakoupil S.K.Č.V. nový pozemek u Smetanových sadů, přibližně v místě dnešní zahrady Invalidovny. Na tomto pozemku bylo vybudováno fotbalové hřiště a bylo též pamatováno na zřízení tenisového kurtu, který byl umístěn vlevo při vstupu na hřiště. Zásluhu na tom měl tehdejší primář nemocnice MUDr. Erban a správce nemocnice Pacák. Ti byli v té době předními funkcionáři hořického sportovního klubu. Tenisový kurt byl ohrazen drátěným třímetrovým plotem a povrch byl proveden cementářem Koreckým. Betonový kurt měl normální velikost, jeho povrch byl zdrsněný. Výhodou bylo, že v prvých letech svého trvání nevyžadoval žádné udržovací náklady a byl pružnější nežli kurt pískový (odrazy míčků byly ostřejší). Nevýhodou bylo, že při stavbě kurtu byly opomenuty dilatační spáry a tak jeho povrch po několika letech vlivem změn počasí začal praskat. V roce 1912 zahájil tenisový klub svou činnost a v roce 1913 se zde konal první veřejný turnaj. Nutno říci, že většinu startujících tvořily ženy. Pro začátečníky byl kurt nevýhodně umístěn. V jeho sousedství totiž byla obilná pole z jedné strany a z druhé brambořiště. A tak se stávalo hledání zalétnutých míčků nepříjemnou záležitostí. Ještě po válce v roce 1920 se zde hrálo, avšak vyspravovanou a narušenou hrací plochu bylo neúnosné udržovat a tak se v několika dalších letech kurt zničil. Přestalo se na něm hrát v roce 1923 a se zánikem kurtu se rozpadl i tenisový klub.

 

Skupina tenistů na kurtu u Smetanových sadů.
Vzadu v kabátě je profesor hořické obchodní školy Eduard Zwiefelhofer,
který v roce 1913 založil „Spolkovou kroniku hořického sportu“.

Počátky tenisové hry byly na prvním hořickém kurtě hodně složité. Mnozí návštěvníci před příchodem raketu ani neviděli, ale hra je lákala a tak měli ti kteří vysvětlovali pravidla hry spousty práce s tím, aby začátečníky této hře naučili. V době prázdnin se na kurtě scházelo denně až dvacet návštěvníků. Podle pamětníků se jednotlivé hry návštěvníků se jmény i výsledky zapisovaly do zvláštního deníčku a podle jejich počtu byly vybírány příspěvky. Za jednu hru se platily tři haléře a stalo se, že za měsíc připadlo na jednotlivce i čtyři koruny, kromě měsíčního příspěvku (výši se nepodařilo zjistit). Členem klubu musel být každý hráč. Míčky dával k dispozici klub a jestliže se nepodařilo v obilním poli nebo brambořišti míček najít, musel jej hráč zaplatit. Hra na starém kurtě byla dostaveníčkem hořické sportovní společnosti.

 

Mezi dvěma světovými válkami

Po roce 1923 kdy se klub rozpadl, vznikl soukromý tenisový kurt v Kudrnáčově cihelně v místech zahrady dnešního plicního střediska. Další soukromý tenisový kurt vznikl u vily Hugo Doktora, ředitele textilní továrny. Počátkem 30-tých let začíná stavba Invalidovny pro válečné veterány a s ní zaniká hřiště u Smetanových sadů, včetně tenisového kurtu. Koncem roku 1931 začala na vrchu Gothardě (353 m n. m.), pod vedení stavitele Špůra výstavba tří nových tenisových dvorců. Největší zásluhu na výstavbě nových tenisových dvorců měli členové tehdejšího výboru. Jmenovitě MUDr. Honeger, JUDr. Proche, MUDr. Gruss a hoteliér Pour. Sportovní klub si vypůjčil peníze na stavbu tenisových dvorců na směnku 40 tisíc korun. Po deseti tisících tuto směnku podepsali výše jmenovaní čtyři pánové. Slavnostní zahájení hry se odehrálo dne 29. května 1932 o šesté hodině ranní. Kurty měly písčitý povrch z gothardského písku. Až v roce 1934 byl písek nahrazen antukovým povrchem. Oddílový příspěvek činil 100 korun ročně, mládež platila 30 korun. Za samotnou hru se navíc ještě platilo. Základní hrací doba byla půl hodiny. Hráči dvouhry platili 1,50 Kč, hráči čtyřhry 0,80 Kč. Sběrači míčků (museli být dva na jeden kurt) dostávali za půlhodinu 1 Kč od hráče ve dvouhře a 0,50 Kč od hráčů čtyřhry. Prvním správcem kurtů byl Karel Špůr. Po něm pak Josef Pilař. Tenisový areál neměl žádné šatny, ani skladovací prostory. Měl jen malý otevřený přístřešek. Věškerý materiál se proto každý den odnášel do hospody Barrandov k Šanderům (dnes je v dezolátním stavu). Tenis se hrál v této době s míči tuzemské výroby Rubant nebo se zahraničními Slazengery či Dunlopy.

 

Hořičtí tenisté v r.1932, muž s kloboukem předseda klubu MUDr. Gruss

V roce 1933 sehráli členové tenisového klubu SK Hořice v Hradci Králové přátelský zápas s klubem tamních důstojníků, ve kterém zvítězili 10:5. V témže roce se klub stal členem Československé tenisové asociace.

 

Tenisový areál na Gothardě v r.1932

V roce 1934 se oddíl poprvé zúčastnil soutěže smíšených družstev II. třídy severovýchodočeské župy a umístil se na druhém místě. Družstvo tvořili hráči Vyskočil, Proche, Honeger, Gruss, Halda, Bachurová, Kánská, Dušková. Z dochovaných výsledků víme, že naši hráči porazili družstvo LTC Libáň 9:0, Novou Paku 7:2, To SK Jičín 6:3 a prohrálo až s týmem Městce Králové. V tom samém roce byla na hořických dvorcích položena nová antuka a prohloubena studna ke kropení dvorců. V roce 1936 měl klub 61 platících členů a dokonce se zvažovala výstavba dalšího kurtu. Z mladších hráčů se do družstva Hořic postupně zařazovali Čapek, Weber, Valášek, Duchoň a další. Hořičtí hráči jezdili také na turnaje do okolních měst a nevedli si špatně. Významných umístění dosáhl především Jaroslav Vyskočil. V roce 1934 skončil druhý v župním přeboru juniorů a o rok poději se stal již jeho vítězem. Na turnaji v Lázních Bělohradě v roce 1938 postoupil do finále, kde podlehl ve třech setech Drbohlavovi z Prahy. Sportovní činnost oddílu přerušila druhá světová válka.

 

Poválečné období

Ještě do roku 1941 se dvorcích hrálo, avšak nebyly již k dostání míče, rakety ani struny a tak se tenis na Gothardě přestal hrát. Dvorce zarostly travou a byly úředně uzavřeny. Tenisové kurty prakticky zmizely a stalo se z nich prostranství pro pouťové boudy a atrakce při Gothardské pouti. Po roce 1948 se na tenis pohlíželo jako na panský sport a tudíž nebyla podpora pro obnovení dvorců. Hořičtí tenisté jezdili hrát do Miletína, kde byl jeden kurt v zámeckém parku a na dvorce do Lázní Bělohradu, kde z původních pěti dvorců zbyly po válce pouze dva kurty. Za bělohrad tehdá závodně hráli Vyskočil, Weber a Jarolímková. Domácí tenisové dvorce však všem chyběly. Proto skupina hořických nadšenců (Weber, Vágner, Halbsgut, Svoboda, Lajn, bratři Kolmanové a další) obnovila v roce 1951 dva kurty na Gothardě. Byly velké problémy sehnat antuku na položení nových kurtů, nebyly peníze ani na stavbu nové vodovodní přípojky. Přesto se nakonec začalo hrát, ale vody na kropení kurtů bylo málo. Předválečné potrubí ze hřbitova se zpřetrhalo, voda měla malý tlak a tenisová hra byla závislá na dešti nebo na ochotě Správy státních silnic. Ta za úplatu vodu přivezla a několika kubíky vody z Bystřice kurty důkladně prolila. Přes tyto těžké podmínky se v roce 1955 konal na Gothardě okresní přebor. V něm zvítězil Jaroslav Vyskočil před Otakarem Halbsgutem.

Pro nedostatek vody se hrálo stále méně a více se prosazovala myšlenka vybudovat nové tenisové kurty na jiném místě. Jako vhodné místo pro výstavbu tenisového areálu se jevila bývalá Orlovna u Smetanových sadů. V roce 1957 po jednáních o přidělení pozemku se započalo se stavbou čtyř nových tenisových kurtů. Na pozemku bylo potřeba přemístit velké množství zeminy, protože úhel sklonu svahu dosahoval téměř 5-ti stupňů. Na připravenou plochu se pak začal navážet popel z hořických domácností a včetně slehnutí podkladového materiálu tato činnost trvala rok a půl. Po navezení a vyrovnání podkladové vrstvy se mohlo přistoupit k vyměřování a samotné výstavbě. V roce 1961 se začalo s konečnou úpravou a v průběhu roku byly pokryty antukou přední dva kurty a dokončeno oplocení dvorců. Jako šatna a prostor pro ukládání materiálu sloužila dřevěná bouda přenesená ze stadionu za sokolovnou. V dalším roce byly dokončeny zadní dva kurty. V roce 1963 bylo započato s výstavbou dnešní zděné budovy šaten a klubovny. Vše bylo dokončeno v roce 1964. Připomenu vám alespoň některá jména těch, kteří se zasloužili o prosazení a výstavbu novodobých tenisových kurtů. Weber, Valášek, Halbsgut, Gross, Fiedler, Zeman, Ježek, Krejčík, Jarolímek, Malý, Svoboda, Špůr a další. Posledně jmenovaný Josef Špůr se stal prvním dlouholetým správcem areálu. Tento sportovní areál byl postaven s předpokladem, že na celé ploše čtyř tenisových kurtů bude v zimě kluziště s plochou pro lední hokej a klubovna se šatnami bude sloužit jak hokejistům, tak i bruslící veřejnosti. Teoreticky byla tato koncepce dobrá, v praxi však nastaly vážné problémy zejména na jaře, kdy haldy udupaného sněhu za mantinely i samotná ledová plocha tály velice dlouho a jarní práce na přípravě tenisových kurtů s tímto posunovaly o několik týdnů. Navíc v zimním období docházelo k ničení a devastaci vnitřního vybavení kabin i oplocení areálu. Nejvíce však trpěla samotná antuková hřiště, zvláště v období jarního tání, kdy se po rozblácené antuce při úklidu mantinelů a osvětlení chodilo. Ukončením činnosti oddílu hokeje přestal být kluziště zřizováno, neboť se ukázalo, že pořizování a udržování ledu na antuce není nejvhodnější.

Tak a zpátky k tenisu. V roce 1962 se do soutěží zapojilo smíšené družstvo dospělých, které začalo hrát III. krajskou třídu a v ní skončilo druhé za Lázněmi Bělohrad. V září 1963 se v Hořicích konaly okresní přebory. V kategorii dorostu Jaroslav Kerel a Otakar Jedlička bojovali ve finále čtyřhry, v žácích se do finále probojoval začínající Jaroslav Kotrbáček. V následujících třech sezónách vládli na okresních přeborech v kategoriích žáků a dorostu Kotrbáček a Kerel. V ženách se obdobně dařilo Bezdíčkové. V roce 1964 postoupilo družstvo dospělých do kvalifikačního turnaje, kde nejprve podlehlo Jaroměři 4:7 a druhý den v nervy drásajícím utkání porazili Trutnov 6:5, když prohrávali v zápase již 1:5. Družstvo dospělých se potom na dlouhá léta zabydlelo v krajské soutěži II. třídy. Tým tvořili hráči Bezdíčková, Malá, Pekařová, Svobodová, Vyskočil, Halbsgut, Weber, Gross, Svoboda, Kerel, Neumann, Kotrbáček. V roce 1969 je utvořeno družstvo „B“ ve kterém hrají Čepková, Malá, Jahelka st., Kotrbáček, Gross, Hlavatý st., Hlavatý ml., Weber. Na počátku 70-tých let Hořice „A“ hraje krajský přebor III. třídy. Tým tvořili Bezdíčková, Volejníková, Erban, Vyskočil, Luštický, Lámus, Novotný, Weber.

 

Tým Hořic v roce 1965.
Zleva Gross, Weber, Bezdíčková, Vyskočil, Pekařová, Kerel a Halbsgut.

První polovina 70-tých let pak přináší velkou generační výměnu. Se závodním tenisem končí v 61 letech Vyskočil, Halbsgut, Weber, Gross, končí bohužel i talentovaný Kerel. V roce 1974 se vytvořil věkově velmi mladý tým, který tvoří Bezdíčková, Volejníková, Jahelka ml., Kotrbáček, Luštický, Macák. Za druhá družstvo hrají Zapadlová, Mádlová, Jančíková, Dostál, Hlavatý ml., Novotný, Coubal, Jína, Krejcar, Zelený, Klouček. V roce 1978 končí Bezdíčková s Volejníkovou a hořičtí jezdí na zápasy většinou bez žen. To už v prvním mužstvu hrají stále se lepšící Jan Dostál, Martin Šubrt a dále Josef Bíma, občas zaskakují Marie Voráčková a Vlasta Mádlová. I přes bojovné výkony přichází sestup do okresního přeboru.

 

Družstvo dospělých v roce 1975.
Zleva Kotrbáček, Volejníková, Luštický, Bezdíčková, Jahelka, Macák (chybí Valášek).

Ještě si připomeňme hrací příspěvky hráčů tenisovému klubu a tenisové vybavení. Příspěvek žákovský byl v té době asi kolem 100.- Kč na sezónu, dospělí přispívali zhruba částku dvojnásobnou. Za jednotlivou hru se již neplatilo. Tenisové rakety z dovozu byly vzácností. Připomeňme si dřevěné rakety Dunlop Maxply, Slazenger a později i rakety Donnay. Převážná většina hráčů však používala rakety české výroby Artis. Hlavně to byly různé typy Maesty Slavia, Olympia a jim podobné. Počátkem 70-tých let se začaly dovážet z Polska rakety Stomil z hliníkové slitiny a ze SSSR kopie raket Dunlop Maxply, příznačně nazvané Moskva. Ta tehdy stála 140,- Kč. I když rozdíl mezi ní a Maxpleykou (345.- Kč) byl mimo finančního i v kvalitě zpracování, přesto našly tyto tenisové rámy své uplatnění. Výplety byly většinou ze s.p. Silon a to buď kroucený červeno bílý nebo modro bílý za 6,- Kč. Balení silonu bylo po 10m. Prodával se i levnější hladký průsvitný silon za 4,- Kč. Tenisové míče byly výhradně tuzemské výroby ze státního podniku Optimit Odry, a to buď v provedení Standard nebo Super. Na těchto míčích vyrostlo několik generací tenistů. Trička, ponožky a šortky nebo trencle, dámy sukénky jsme měli neznačkové (téměř všichni), ale razila se zásada, že musí být bílé. Kdo neměl bílé mohl být vyhoštěn ze dvorce a příště si dal velký pozor, aby nepřišel v barevném oblečení. Tenisovou obuv (tenisky) jsme měli všichni téměř jednotnou, jelikož se tehdy v obchodech prodávaly tak dva až tři typy vhodné obuvi na tenis. Cena se pohybovala kolem 30.- Kč. Většina z nás měla z tenisek problémy s plochými nohami. Ještě tenisové tašky, ty byly opravdu nejrůznějšího provedení od kufříkových až po látkové vaky.

 

Tak takové byly tenisové rámy té doby

Od počátku 70-tých let se daří mládežnickým družstvům i jednotlivcům pocházejícím z Hořic. Nejvýraznější postavou je bezesporu Blanka Rohlíčková, která začala závodně hrát v roce 1972. V roce 1973 získala krajský titul ve čtyřhře starších žákyň a hned v roce následujícím se stala dorosteneckou přebornicí Východočeského kraje. Od roku 1975 startovala za Slávii Hradec Králové ve druhé lize dospělých a v roce 1977 se stává krajskou přebornicí v dorostu i v ženách a vyhrává celostátní turnaj dorostu na TJ Spoje Praha. Na Pardubické juniorce se probojovala do finále ve čtyřhře. V roce 1978 přechází do Slávie IPS Praha a slaví největší triumf. Vyhrává přebory dorostu ČSSR v Duchcově a ve čtyřhře končí ve finále. Na mezinárodním turnaji družstev Hungaria Cup získává první místo. V roce 1979 hraje I. tenisovou ligu za Slavii IPS Praha a na mezinárodním mistrovství Polska v Katovicích končí druhá ve čtyřhře. V tomto roce vyhrává ještě dva celostátní turnaje ve čtyřhrách. V roce 1980 přechází do TJ Houšťka Stará Boleslav, kde hraje II. národní ligu. Na celostátních žebříčcích byla v kategorii dorostenek nejvýše 7. v ženách pak 16. V současné době se tenisu již nevěnuje.

Žáci Hořic se na počátku 70-tých let pod vedením Otakara Halbsguta neustále zlepšují a v družstvech dosahují velmi dobrých výsledků. Družstvo tvoří Renata Šubrtová, Eva Hlavatá, Petr Melgr, Richard Halbsgut, Luděk Silovský, Jaroslav Nosek a Pavel Tomášek. Po přechodu do dorostu se někteří stávají i platnými hráči družstev dospělých. Novým předsedou klubu se stává Miroslav Šubrt, který vystřídal dosavadního předsedu Josefa Webera, který stál v čele klubu od jeho novodobého vzniku. Vzrůstá sportovní úroveň klubu a v Hořicích se začínají hrát turnaje všech věkových kategorií. V roce 1980 vyhrává „A“ družstvo dospělých okresní přebor a v kvalifikaci poráží „B“ družstvo Loko Trutnov a postupuje do II. krajské třídy. Vzrůstající úroveň se projevuje i v postavení jednotlivých hráčů na krajských žebříčcích. V ženách je Renata Šubrtová 11, v mužích Petr Melgr 24., Jan Dostál 37., v žácích Helena Grossová 5., Lenka Oupicová 11.. V roce 1984 hraje „A“ družstvo dospělých krajský přebor I. třídy a končí na šestém místě. Družstvo tvoří Šubrtová, Oupicová, Grossová, Dostál, Jahelka ml., Melgr, Hlavatý ml., Krejcar, Kotrbáček. V následující sezoně odchází někteří hráči z mateřského klubu a první družstvo je tím výrazně oslabeno.

Od poloviny 80-tých let se v nové hořické hale začaly pořádat každoročně okresní halové přebory, které byly přínosné zejména pro mladé hráče. Jmenujme Trnka, Hátle, Rychtera, Čihák, Voráčková ml. Pavel Rychtera se pak v tomto období stává nejúspěšnějším hráčem v kategorii dorostu. „A“ družstvo dospělých hraje okresní přebor a tvoří jej částečně zbytek družstva z počátku 80-tých let a částečně je doplněno o nové hráče Aleš Pour, Petr Vyskočil, Jiří Baier, Petr Kozák a Blanka Kozáková (Rohlíčková), která se po letech vrátila do mateřského klubu. Spolu s ní hrají Marta Volejníková a Marie Voráčková. „B“ družstvo, které v té době hraje okresní přebor postupuje a po většinu 90-tých let hraje meziokresní přebor nebo II. krajskou třídu. Připomeňme si hráče, kteří hráli v tomto družstvu. Krejcar, Hruška, Hlavatý ml., Luštický, Kotrbáček, Zelený, Jandera, Špičák, Halbsgut, Kult, Oupicová, Voráčková, Svobodová, Bradnová a Trutnovská. V průběhu dalších let se začali v sestavě objevovat mladí hráči Rychtera, M. Pour, D. Dostál, Vorel, P. Kult, V. Kotrbáček, Slepička, J. Špičák. M. Macáková, K. Samková, L. Voráčková. Všichni tito mladí hráči vzešli z velkého náboru na začátku 80. – 90. tých let, kdy se začal rozvíjet žákovský tenis. V okresním přeboru jsme měli v 90-tých letech tři žákovská družstva a na tenisových dvorcích v Hořicích se pořádaly turnaje žákovského okruhu Českým rájem a Podkrkonoším. Předsedou oddílu se stal Jaroslav Kotrbáček, kterého na konci tisíciletí vystřídal Jiří Samek. V roce 1997 skončilo první družstvo dospělých na druhém místě v krajské soutěži. V tomtéž roce hostují hořičtí žáci Vladimír Jahelka a Pavel Špičák ve Dvoře Králové. Tým TC Dvůr Králové v soutěži družstev vyhrává Východočeskou žákovskou ligu a postupuje do celorepublikového turnaje družstev v Plzni, kde obsadili šesté místo.

 

Na přelomu tisíciletí

V roce 1999 končí první družstvo dospělých v krajském přeboru I. třídy na 2. místě. Druhé družstvo dospělých hraje meziokresní přebor a družstvo dorostu končí ve Východočeské lize na 7. místě. Daří se jednotlivcům na turnajích, především Michaele Peterové, Vladimíru Jahelkovi, Pavlu Špičákovi, Barboře Samkové a Lucii Peterové. Tito hráči jsou pak základem pro první „A“ družstvo, které v roce 2001 vyhrává krajský přebor II. třídy. Rok 2002 s sebou přináší největší úspěch hořického tenisu. První družstvo vyhrává krajský přebor I. třídy a postoupilo tak poprvé v historii klubu do Východočeské divize. V týmu hráli Michaela Peterová, Pavla Korunková, Pavla Krynková, Robin Baudyš, Pavel Špičák, Vladimír Jahelka, Lukáš Melichárek a Martin Pour. Koncem měsíce září byl v areálu tenisového klubu dobudován nový přístřešek, tolik potřebný pro zázemí sportovní činnosti oddílu. V roce 2003 vstoupil první tým do divizního klání vítězstvím nad Pardubicemi. Potom však přišla serie proher a výsledkem bylo nakonec sedmé sestupové místo a hrozilo rozpadnutí družstva. V polovině roku 2003 se do Hořic vrátil po dlouhých 19-ti letech Petr Melgr a pokouší se dát tým „Ačka“ dohromady. Snaha se vyplácí a nikdo z hořických tenistů neodchází do jiných klubů. Dokonce se podařilo v následující sezoně opět zvítězit v krajském přeboru I. třídy a postoupit do Východočeské divize. Jak se bude „A“ družstvu dařit, to ukáže budoucnost.

 

Zleva Jaroslav Valášek a Otakar Halbsgut.

Následující sezona 2005 dopadla pro tenisty A týmu Hořic nejlépe za poslední roky. Družstvo posíleno o hráčku Š. Šnorovou se umístilo ve Východočeské divizi na druhém místě, krůček od postupu do II. tenisové ligy. Tento úspěch je možno směle označit za historický, neboť podobné umístění tenistů z malého městečka v Podkrkonoší nikdo z tenisových odborníků nečekal. V další sezoně má A tým příliš mnoho zraněných hráčů a tak opět padá o soutěž níže, aby v následujícím roce 2007 ve složení Lukáš Melichárek, Pavel Špičák, Vladimír Jahelka, Rostislav Blažek, Petr Melgr, Aleš Poprach, Michaela Peterová, Lucie Peterová a Barbora Samková opět postoupil do Východočeské divize. Zárověň s ním postupuje i B tým Hořic ve složení Petr Melgr, Aleš Poprach, Richard Čihák, Pavel Rychtera, Čihák Richard, Kotrbáček Vít, Kubišta Ladislav, Ježek Tomáš, Samková Barbora, Bednářová Monika a Doležalová Michaela do II. krajské třídy. Tenis v Hořicích zažívá obrovský rozmach na všech úrovních, jen ta žákovská základna nám pokulhává. Současní žáci Kubišta Tomáš, Ježek Martin, Prokůpek Jakub, Blažek Jan, Krotká Marika (H), Šebestová Karolína a Kubištová Aneta budou v další sezoně již v dorostenecké kategorii a nové mladé naděje prozatím nemáme.

 

Reprezentanti oddílu v sezoně 2006/2007.

Následující dva roky, sezony 2008 a 2009 byly u hořického A-týmu ve znamení pádu a opětovného návratu zpět na „Špičku“ Východočeského tenisu. A-tým reprezentovali v roce 2009 následující hráči a hráčky: Melichárek Lukáš, Makrlík Petr (H), Špičák Pavel, Jahelka Vladimír, Tlapa Tomáš (H), Louda Miroslav (H), Poprach Aleš, Čihák Richard, Melgr Petr, Pour Martin, Makrlíková Lucie, Peterová Michaela, Peterová Lucie a Doležalová Michaela. Tento tým naprosto suverénním způsobem postoupil do Východočeského přeboru (bývalá Východočeská divize). Vyhrál všechna vzájemná střetnutí a získal 56 vítězných bodů, zatímco ztratil pouze 7 bodů. A to lze bez nadsázky považovat za nejlepší výkon posledních tenisových sezon.
Také ostatní týmy Hořic vybojovaly v ročnníku 2009 velice pěkná umístění:
B-tým 2. místo v Královehradecké krajské soutěži 1.třída A, C-tým 4. místo v Královehradecké krajské soutěži 2.třída C, Dorost 6. místo v Královehradecké krajské soutěži a nejmladší borci v Babytenisu 3. místo Východočeském přeboru Hradecko B. Náš závodní tenis je opět v rozkvětu a my doufáme, že další mladá generace sportovců bude úspěšně v budoucnu reprezentovat „hořický tenis“.

Také pro rozvoj tenisu byly v roce 2009 v Hořicích učiněny zásadní a důležité kroky. Pod vedením nově zvoleného předsedy klubu Martina Kubišty a dalších funkcionářů, zejména Luboše Petery, Ladislava Kubišty a dalších obětavých lidí, včetně rodičů dětí, byl zejména pro nejmladší tenisové naděje zbudován nový tenisový dvorec v místě nevyužívaného volejbalového hřiště na začátku ulice Strozziho. Od současných tenisových dvorců jej dělí jen malá vzdálenost několika desítek metrů. Zde jak doufáme budou vyrůstat pod vedením kvalifikovaných trenérů hráči, kteří v budoucnu povznesou úroveň Hořického tenisu, minimálně na úrověň na kterou je zdejší divácká obec zvyklá. A protože cestu ke sportovnímu nebi je trnitá, plná odříkání a dřiny, necháme se překvapit.

 

Reprezentanti, funkcionáři a příznivci Jiskry Hořice v sezoně 2009

Koncem roku 2009 vzniká Občanské sdružení TC Hořice, které je nástupcem TJ Jiskra Hořice – oddílu tenisu. Toto sdružení vzniklo na základě rozhodnutí městského zastupitelstva z 23.11.2009, kdy došlo k převodu majetku TJ Jiskra na město Hořice. Plán na vytvoření občanského sdružení o osamostatnění tenisového oddílu vznikl sice dříve, ale schválení převodu majetku městským zastupitelstvem tuto myšlenku odstartovalo.
Dne 26.11.2009 podali navrhovatelé Návrh na registraci sdružení a tato registrace byla dne 15.12.2009 potvrzena ministerstvem vnitra a nově vzniklé občanské sdružení TC Hořice se stalo skutečností.
Ustavující Valná hromada nově vzniklého sdružení na svém jednání dne 3.2.2010 schválila své orgány- výkonný výbor a revizní komisi.

Výkonný výbor:

• Bc. Martin Kubišta- předseda výkonného výboru
• Luboš Petera- jednatel výkonného výboru
• Richard Čihák- hospodář výkonného výboru
• Ing. Jiří Samek- člen výkonného výboru
• Ladislav Kubišta- člen výkonného výboru

Revizní komise:

• JUDr. Josef Šperk- předseda revizní komise
• Simona Kroisová- člen revizní komise
• Milan Jandera- člen revizní komise

V sezoně 2010 nastává nová éra hořického tenisu a čas zajisté prověří, jak sportovní, tak i organizační schopnosti všech členů.